Výrazný pokles hladiny Orlické přehrady odkryl místa, která jsou za běžných podmínek ukrytá hluboko pod vodou. Kvůli letošnímu mimořádnému suchu klesla hladina přehrady přibližně o 15 metrů a dostala se na historické minimum kolem 335 metrů nad mořem. Znovu se tak objevily pozůstatky někdejší zástavby i skalnaté údolí spojené s pověstným úsekem Vltavy, kterému se říkalo Moravcovo peklo.
Podle Povodí Vltavy jde o nejnižší hladinu od zahájení provozu vodního díla. Za běžných podmínek se voda v Orlíku drží přibližně na kótě 350 metrů nad mořem. Letošní nedostatek srážek společně s vysokými teplotami ale způsobil výrazný úbytek vody.
S poklesem hladiny se odhalily také pozůstatky staveb, které před napuštěním přehrady stály v údolí. Z některých objektů dnes zůstaly pouze základy. Materiál ze starých domů si podle etnografa Prácheňského muzea v Písku Jana Kouby ještě před zatopením odnášeli místní lidé a využívali jej při stavbě dalších objektů.
Místo, kterého se voraři obávali
Pokles vody zároveň připomněl minulost takzvaného Moravcova pekla. Úsek Vltavy poblíž Zvíkova býval pro voraře jedním z nejobávanějších míst. Silné proudy, víry a peřeje zde dokázaly strhnout celé vory s plaveným dřevem.
Název oblasti souvisel s nedalekým statkem U Moravců. Nebezpečný úsek se nacházel mezi Červenou nad Vltavou a Zvíkovem poblíž Kučeře na Písecku. Původní říční údolí lemovaly vysoké skalní stěny, některé dosahovaly až osmdesáti metrů. Terén byl obtížně přístupný a mezi skalami vznikaly četné převisy a dutiny.
Právě poslední voraři projeli Moravcovým peklem v červnu 1960. Krátce nato začalo údolí mizet pod vodou Orlické přehrady. Místo, které dříve nahánělo respekt vorařům, si ale postupně oblíbili také trampové, skauti, vodáci a turisté.
Skalní úkryt během války
Skály nad Vltavou ukrývají i příběh spojený s druhou světovou válkou. Právě v této oblasti se během německé okupace skrýval písecký skaut a odbojář Miloš Blažek.
Blažka zatklo klatovské gestapo v lednu 1944 kvůli přechovávání zbraní. Po výsleších skončil ve věznici gestapa v Terezíně. Později se dostal do pracovního komanda na Jenerálce u Prahy, odkud v srpnu 1944 uprchl.
Vrátil se do krajiny kolem Písku a Červené nad Vltavou, kterou dobře znal ze svého skautského působení. Devět měsíců se ukrýval ve skalních dutinách a přežíval v podmínkách, které si dnes lze jen obtížně představit. Své zkušenosti později zachytil v knize Přežil jsem v Moravcově pekle.
Podle historika Prácheňského muzea Zdeňka Dudy má Blažkovo svědectví mimořádnou hodnotu. Původně vzniklo jako dokumentační materiál pro Památník Terezín, nakonec ale poskytlo cenný pohled na protinacistický odboj očima člověka, který jej sám prožil.
Stopy minulosti zůstaly i ve skalách
Blažkův příběh však není jedinou stopou lidské přítomnosti v této části Vltavského údolí. Po válce objevil společně s přáteli ve skalní štěrbině nádobku pocházející ze 13. století. V popelové vrstvě se navíc našly úlomky keramických nádob datované do období od 14. do 16. století.
Nalezené střepy jsou dnes uloženy v Prácheňském muzeu v Písku.
Miloš Blažek se narodil v Písku 13. dubna 1923. Za okupace se zapojil do protinacistického odboje, po válce se vrátil ke skautingu a vedl v Písku šestý chlapecký oddíl. Později působil jako technik a strojní důstojník námořní plavby. Zemřel v Praze v listopadu 2014.
Letošní rekordní úbytek vody tak na čas odkryl nejen zbytky krajiny, která před více než šesti desetiletími zmizela pod hladinou, ale také příběhy lidí, kteří jsou s tímto místem spojeni. S návratem vody se většina těchto stop znovu ztratí pod hladinou Orlíku.
REDAKCE / Zdroj: ČTK / Titulní obrázek je ilustrační, zdroj: Facebook – Přehrada Orlík