Na česko-rakouské hranici mezi rakouským Guglwaldem a obcí Přední Výtoň na Českokrumlovsku byla slavnostně otevřena nová Stezka vzpomínek. Návštěvníkům prostřednictvím deseti informačních panelů přibližuje historii železné opony i dramatické osudy pohraničních obcí, které zásadně ovlivnily události po druhé světové válce.
Stezka začíná u Památníku železné opony nedaleko státní hranice. Na její realizaci spolupracoval rakouský spolek DenkStein Eiserner Vorhang s českou organizací Paměť národa. Cílem projektu je připomenout období, kdy hranice mezi Československem a Rakouskem tvořila součást takzvané železné opony, která po desetiletí oddělovala východní a západní Evropu.
Podle historika Jana Ciglbauera z Paměti národa byla oblast kolem dnešní lipenské přehrady až do roku 1945 převážně německy mluvící. Po skončení druhé světové války však většina původních obyvatel musela své domovy opustit. Následné zřízení hraničního a později zakázaného pásma znamenalo další zásadní zásah do života místních. Nově dosídlení obyvatelé z různých částí Československa i ze zahraničí byli nuceni oblast rovněž opustit.
Komunistický režim poté nechal velkou část opuštěných budov v pohraničí zbourat. Důvodem byla snaha zabránit jejich využití lidmi, kteří se pokoušeli uprchnout za hranice do západní Evropy.
Nová Stezka vzpomínek seznamuje návštěvníky s proměnami pohraničního regionu i fungováním komunistického režimu. Součástí expozice jsou také dochované zbytky původního oplocení s ostnatým drátem na rakouské straně hranice, včetně historického označení „Státní hranice“. Ty připomínají dobu, kdy byla hranice přísně střežená a prakticky neprostupná.
Zástupci spolku DenkStein Eiserner Vorhang uvedli, že památník, naučná stezka i doprovodné vzdělávací aktivity mají pomáhat uchovávat historickou paměť a posilovat přeshraniční porozumění mezi Českou republikou a Rakouskem.
Cesta za svobodou, která skončila tragédií: Oběti železné opony
Železná opona nebyla jen metaforou pro rozdělenou Evropu. V tehdejším Československu měla podobu velmi reálné, ostnaté a ostře hlídané linie, která nekompromisně oddělovala totalitní východ od svobodného západu. Pro stovky lidí se stala osudnou pastí.
Během komunistického režimu touha po svobodě vyhnala k hranicím tisíce odvážných. Ne všichni ale měli to štěstí a bezpečně prošli. Podle historických výzkumů zahynulo při pokusu o překonání československé státní hranice mezi 266 a 300 lidmi.
Za těmito suchými čísly se skrývají tragické příběhy celých rodin, mladých studentů i jednotlivců, kteří už odmítali žít v nesvobodě. Hranice byla obehnána ploty pod vysokým napětím, zaminována a hlídána po zuby ozbrojenou Pohraniční stráží, která měla rozkaz střílet. Mnozí tak zemřeli po zásahu kulkou, jiní na drátech elektrického napětí nebo se utopili v pohraničních řekách.
Dnes, kdy můžeme hranice překračovat bez jediného zastavení, je dobré si tato čísla připomínat. Připomínají nám totiž cenu svobody, která pro stovky našich spoluobčanů byla vyšší než jejich vlastní život.
REDAKCE / Zdroj: ČTK / Titulní obrázek je ilustrační